Rutina

Nejčastější chyba, kterou vidím, není špatný setup. Je to dobrý setup na akcii, kterou nemá kdo kupovat — a to se z jejího grafu nepozná.

Nejčastější chyba, kterou u lidí vidím, není špatný setup. Je to správný setup na špatné akcii.

Screener nemá jak poznat rozdíl. Vyhodí ti dvacet akcií, které splňují stejná kritéria, a všechna vypadají na první pohled podobně. Rozdíl mezi tím nejlepším a tím nejhorším z nich přitom nebývá v tom grafu — bývá o dvě patra výš.

Proto se dívám vždycky od lesa ke stromům. Nikdy obráceně.

Čtyři patra, vždycky v tomhle pořadí

1. Index

Začínám nahoře. V jakém stavu je trh jako celek?

Není to filtr typu ano/ne. Je to nastavení hlasitosti. Trh, který drží nad strukturou a míří vzhůru, mi říká, že můžu být plný. Trh, který se láme, mi říká, že i dobrý setup má dneska horší šanci — a že bych měl být menší, ne že bych neměl obchodovat.

A tady se to potkává s progressive exposure: když trh nepřeje, obchody přestanou vycházet a žebřík mě stáhne dolů sám.

2. Sektory a subsektory

Tady se ptám, kdo trh táhne. Ne obecně — dneska.

Index umí růst tak, že rostou tři sektory a zbytek stojí. Když si tohle neprojdeš, vybereš si setup ze sektoru, který se veze setrvačností, a divíš se, proč se nehýbe.

3. Témata

Sektor je hrubé dělení. Uvnitř něj bývá konkrétní příběh, který se hýbe společně — a ten je většinou užší než celý sektor a rychlejší.

Tohle je patro, kde se dá získat nejvíc a kde screener pomůže nejmíň. Témata se nedají nascreenovat, protože v tabulce nejsou. Poznají se tím, že si člověk všimne, že tři akcie, které spolu na první pohled nesouvisí, jdou nahoru ve stejné dny.

4. Teprve teď akcie

Až tady otevírám jednotlivé grafy. A ptám se na jedinou otázku:

Je tohle nejlepší akcie v nejsilnějším sektoru, nebo je to průměrná akcie v průměrném sektoru?

Slabé akcie neberu. Ani když mají krásný setup. Konkrétně: akcie s RS Rating pod 80 neobchoduju — a chci vidět RS line, která stoupá, ne klesá. Nejlepší znamení je RS new high before price: RS line udělá nové maximum dřív než cena. Na lídrech, které se rozjely, to vidím často — příklady jsou v model booku. Spočítané to ale nemám a vidím to hlavně zpětně, na akciích, které vyšly. Setup je nutná podmínka, ne dostatečná — a akcie, která v silném sektoru zaostává, mi neříká, že je levná. Říká mi, že o ni není zájem.

Proč tohle pořadí a ne opačné

Když začneš u akcií, děláš tohle: najdeš hezký graf a pak hledáš důvody, proč je to dobrý nápad. Sektor si k tomu dohledáš. Trh si k tomu dohledáš. Vždycky se něco najde.

Když začneš nahoře, máš rozhodnutí o trhu a o sektoru hotové dřív, než uvidíš konkrétní graf. Nemůžeš si ho ohnout, protože jsi ho udělal, když jsi netušil, o jakou akcii půjde.

Je to stejný trik jako u stopu nejvýš 1 ATR. Pravidlo, které uděláš dopředu, tě ochrání před verzí sebe sama, která už něco chce.

Co tahle rutina neumí

Abych byl fér: procházet patra shora dolů je úsudek, ne vzorec. Nemám číslo, které by ukázalo, že akcie z nejsilnějšího sektoru dopadají líp než ostatní. Mám jen zkušenost, že ty nejlepší obchody přišly odtamtud.

A pozor na jednu past. Index umí růst, i když ho táhne pět velkých společností a zbytek trhu stojí. Proto se nedívám jen na index, ale i na to, kolik akcií se pohybu skutečně účastní — tomu se říká šířka trhu. Pomáhá mi s tím indikátor Net New Highs/Lows, odkaz je ve zdrojích.

Kolik to zabere

Tohle není proces, který se dá zkrátit chytřejším screenerem, protože ta část, která rozhoduje, je právě ta neautomatizovatelná — poznat, že se tři akcie hýbou spolu, a odhadnout, jestli je to začátek nebo konec.

Qullamaggie na tohle odpovídá jednou větou a je to pořád ta samá: musíš tomu dát ty hodiny.

Aktualizováno 14. září 2026

Vzdělávací obsah a historická měření. Není to investiční doporučení ani analýza investičních příležitostí. Minulé výsledky nezaručují budoucí výnosy a obchodování s cennými papíry nese riziko ztráty.